Počátky technologie 3D tisku spadají do druhé poloviny 20. století, kdy si Chuck Hull nechal v roce 1986 patentovat technologii stereolitografie. Tato technika spočívá v trojrozměrném laserovém tisku s využitím UV laseru a tekutého fotopolymeru. 

V dnešní době se již používají nové technologie, např. modelování depozicí taveniny využívající termoplast, či selektivní laserové spékání pracující s CO2 laserem a práškovým materiálem.

Po roce 2003, kdy byl vývoj technologie urychlen vypršením některých patentů, se objevuje nová technologie polyjet, která pracuje s polymerem, který v tenkých vrstvách pokládá na podložku.

K vytištění výrobku je potřeba několik kroků. Prvním je vytvoření 3D modelu, zde je několik možností jak jej vytvořit – nejrozšířenější a i nejjednodušší je vymodelování 3D modelu v tzv. CAD softwaru, další způsob je použití 3D scaner a poslední možností je použití obyčejné digitální kamery a fotogrammetrického softwaru. Poté co je vytvořen 3D objekt může nastat fáze samotného tisku. Po výtisku se většinou ještě objekt upraví. Tyto úpravy zahrnují mimo jiné opilování, odlomení tzv. podpůrných konstrukcí nebo třeba vyčištění.

3D tiskárna Prusa

Jedna z nejmodernějších a nejlépe hodnocených 3D tiskáren na trhu je Original Prusa i3 MK3S, kterou využíváme i my. Umíme tisknout na tyto materály: PLA, ABS, PET, HIPS, Flex PP, Ninjaflex, Laywood, Laybrick, Nylon, Bamboofill, Bronzefill, ASA, T-Glase, filamenty s uhlíkovým vláknem, polykarbonát...

I naše 3D tiskárna byla zapojena do boje s koronavirem a produkovala ochranné štíty pro zdravotníky. V současné době je již opět plně k dispozici pro běžné využití, např. pro opravu nejrůznějších dílů.